Obrazy 14. Klasicismus ve světě a v českých zemích

Jean-François-Thérèse Chalgrin: Vítězný oblouk, Paříž, 1806-1836

Datace: 1806-1836
Autorství: Jean-François-Thérèse Chalgrin
Námět: Monument sloužící jako národní symbol vítězství a slávy Francie.
Forma: Monumentální architektura, inspirovaná antickými římskými triumfálními oblouky, s bohatou sochařskou výzdobou.
Technologie: Kámen, architektonický návrh, sochařské práce.
Analýza: Vítězný oblouk je ikonickým symbolem Paříže a francouzské vojenské historie. Jeho design vychází z římských triumfálních oblouků, ale je přizpůsoben monumentálnímu měřítku a estetice neoklasicismu. Reliéfy a sochy na oblouku zobrazují významné bitvy a vojenské postavy z francouzské historie. Stavba využívá tradiční kamenické techniky, ale v nebývalém rozsahu. Vítězný oblouk ovlivnil podobné monumenty po celém světě a stal se vzorem pro vyjádření národní hrdosti a vojenských úspěchů. Podobné monumenty najdeme například v Berlíně (Braniborská brána) nebo v Moskvě (Vítězný oblouk).

Datace: 1806-1842
Autorství: Pierre A. Vignon
Námět: Kostel zasvěcený svaté Máří Magdaléně.
Forma: Architektura inspirovaná antickými chrámy, zejména Maison Carrée v Nîmes.
Technologie: Kámen, architektonický návrh.
Analýza: Kostel La Madeleine je příkladem neoklasicistní sakrální architektury, která čerpá inspiraci z antických chrámů. Jeho forma připomíná řecký peripterální chrám s korintskými sloupy po obvodu. Interiér je bohatě zdobený sochami a malbami s náboženskou tematikou. Stavba využívá tradiční kamenické techniky a materiály, jako je vápenec a mramor. La Madeleine je považována za jeden z nejlepších příkladů neoklasicistní architektury ve Francii a ovlivnila podobu mnoha dalších kostelů po celé Evropě. Podobné neoklasicistní chrámy najdeme například v Londýně (kostel St. Pancras) nebo v Petrohradu (Kazaňská katedrála).

Datace: Po roce 1803
Autorství: Bertel Thorvaldsen
Námět: Mýtický hrdina Iásón s zlatým rounem.
Forma: Klasicistní socha, jemné modelování těla, ideální proporce podle antických vzorů.
Technologie: Mramor, sochařské techniky.
Analýza: Socha Iásóna se zlatým rounem je mistrovským dílem dánského sochaře Bertela Thorvaldsena a představuje vrchol neoklasicistního sochařství. Thorvaldsen se inspiroval antickými řeckými a římskými sochami a usiloval o dosažení ideálních proporcí a harmonické krásy. Socha zobrazuje Iásóna v kontrapostu, s jemně modelovaným tělem a klidným výrazem tváře. Thorvaldsen mistrně pracuje s mramorem a využívá jemných přechodů světla a stínu k dosažení přirozeného vzhledu. Iásón se stal vzorem pro mnoho dalších neoklasicistních sochařů, jako byl například Antonio Canova nebo John Flaxman.

Datace: 1784
Autorství: Jacques-Louis David
Námět: Antický příběh o třech bratrech Horatiových, kteří skládají přísahu věrnosti a obětavosti vůči Římu.
Forma: Dramatická kompozice, ostré linie, stísněný prostor, využití chladných barev a ostrého světla k zvýraznění dramatického napětí.
Technologie: Olejomalba na plátně.
Analýza: Přísaha Horatiů je ikonickým dílem francouzského neoklasicistního malířství a představuje zlom v Davidově tvorbě. David se odvrací od rokoka a přiklání se k přísné kompozici, jasným liniím a morálnímu poselství. Obraz zachycuje dramatický moment přísahy tří bratrů Horatiových, kteří jsou odhodláni bojovat za Řím. David využívá výrazných gest a výrazů tváře k vyjádření emocí a morálního konfliktu. Chladné barvy a ostré světlo podtrhují vážnost a napětí scény. Přísaha Horatiů se stala manifestem neoklasicismu a ovlivnila celou generaci umělců, jako byli například Jean-Auguste-Dominique Ingres nebo François Gérard.

Datace: 1804
Autorství: Neznámý, možná design pod dohledem Jacoba Desmaltera
Námět: Trůn francouzského císaře Napoleona Bonaparte.
Forma: Monumentální a dekorativní, zdobený zlatem a sametem, symbolem mocenského postavení.
Technologie: Dřevočalounictví, zlacení, textilie.
Analýza: Císařský trůn Napoleona Bonaparte je symbolem moci a majestátu francouzského císařství. Trůn je zhotoven z drahých materiálů, jako je zlacené dřevo, samet a hedvábí, a je bohatě zdobený řezbami a výšivkami. Design trůnu kombinuje neoklasicistní prvky s imperiálním stylem a odráží Napoleonovy mocenské ambice. Trůn byl používán při významných ceremoniích, jako byla korunovace nebo audiencích. Stal se vzorem pro podobné trůny v dalších evropských monarchiích a ovlivnil dobový vkus v oblasti interiérového designu a užitého umění. Podobné imperiální trůny najdeme například v Rusku (Velký kremelský palác) nebo v Rakousku (Hofburg).