Obrazy 15. Architektura a užité umění 19. století v evropských a českých zemích

Franz Beer a Damian Deworecky: zámek v Hluboké nad Vltavou, 1840-1871

Datace: 1840-1871
Autorství: Franz Beer a Damian Deworecky
Námět: Přestavba původního renesančního zámku na romantický novogotický zámek.
Forma: Architektura inspirována anglickou gotikou a Tudor stylem.
Technologie: Kámen, architektonický návrh, stavební práce.
Analýza: Zámek v Hluboké nad Vltavou je výjimečným příkladem novogotické architektury v Čechách. Přestavba provedená Franzem Beerem a Damianem Deworeckym transformovala původní renesanční zámek na romantickou rezidenci inspirovanou anglickou gotikou a Tudor stylem. Fasáda zámku je bohatě zdobena gotickými prvky, jako jsou lomené oblouky, fiály, chrliče a kružby. Interiér zámku je neméně působivý, s bohatou štukovou výzdobou, dřevěnými kazetovými stropy a vitrážovými okny. Celkový dojem evokuje atmosféru středověkých hradů a odráží dobovou fascinaci gotikou a romantismem. Podobné tendence lze pozorovat i u dalších staveb té doby, jako například u zámku Sychrov nebo Lednice.

Datace: 1868-1883
Autorství: Josef Zítek a Josef Schulz
Námět: Budova Národního divadla v Praze, symbol národního obrození.
Forma: Novorenesanční styl, bohatá sochařská a štuková výzdoba fasády a interiéru.
Technologie: Kámen, architektonický návrh, sochařství.
Analýza: Národní divadlo v Praze je ikonickou stavbou českého národního obrození a jedním z nejvýznamnějších příkladů novorenesanční architektury v Čechách. Josef Zítek a Josef Schulz vytvořili impozantní budovu, která kombinuje prvky italské a české renesance. Fasáda divadla je bohatě zdobena sochami, reliéfy a štukovou výzdobou, které odkazují na českou historii a kulturu. Interiér divadla je neméně působivý, s bohatě zdobenými foyer, hlavním sálem a jevištěm. Celkový design odráží snahu o vytvoření reprezentativního národního divadla, které by bylo symbolem české kultury a identity. Podobné tendence lze pozorovat i u dalších staveb té doby, jako například u Rudolfina nebo Národního muzea.

Datace: 1859
Autorství: Michael Thonet
Námět: Průmyslově vyráběná židle, která se stala ikonickým příkladem bentwood nábytku.
Forma: Elegantní a funkční design, s využitím zakřiveného dřeva.
Technologie: Ohýbání dřeva, průmyslová výroba.
Analýza: Židle č. 14 od Michaela Thoneta je průkopnickým příkladem průmyslového designu a masové výroby nábytku. Thonet vyvinul inovativní techniku ohýbání dřeva pomocí páry, která mu umožnila vytvořit elegantní a funkční design židle. Židle se skládá pouze z šesti dílů dřeva, které jsou spojeny šrouby, což umožňuje snadnou montáž a přepravu. Díky své jednoduchosti, trvanlivosti a estetické přitažlivosti se židle č. 14 stala bestsellerem a byla prodána v milionech kusů po celém světě. Thonetův přístup k designu a výrobě ovlivnil mnoho dalších návrhářů nábytku, jako například Le Corbusiera nebo Marcela Breuera.

Datace: 1891
Autorství: Henri de Toulouse-Lautrec
Námět: Plakát reklamující Moulin Rouge a tanečnici La Goulue.
Forma: Charakteristický styl s výraznými liniemi a jasnými barvami, typický pro umění a grafický design konce 19. století.
Technologie: Litografie.
Analýza: Plakát Moulin Rouge - La Goulue od Henriho de Toulouse-Lautreca je ikonickým příkladem umění a grafického designu konce 19. století. Toulouse-Lautrec byl známý svými živými a dynamickými zobrazeními pařížského nočního života, zejména kabaretů a tanečních sálů. V tomto plakátu zachycuje slavnou tanečnici La Goulue v jejím charakteristickém kostýmu, obklopenou davem diváků. Toulouse-Lautrec používá výrazné linie a jasné barvy, aby vytvořil energický a poutavý design. Plakát je vytvořen pomocí litografie, která umožňuje masovou reprodukci a šíření. Toulouse-Lautrecův styl ovlivnil mnoho dalších umělců a grafiků, jako například Alfonse Muchu nebo Pabla Picassa.

Datace: 1894
Autorství: Alfons Mucha
Námět: Reklamní plakát pro divadelní hru Gismonda, v níž hrála Sarah Bernhardt.
Forma: Typický Muchův styl s ornamentálními prvky, elegantními křivkami a výraznou postavou v centru kompozice.
Technologie: Litografie.
Analýza: Plakát Gismonda od Alfonse Muchy je mistrovským dílem secesního designu a jedním z nejslavnějších Muchových plakátů. Mucha byl průkopníkem nového stylu, který kombinoval prvky symbolismu, art nouveau a japonského umění. V tomto plakátu zobrazuje slavnou herečku Sarah Bernhardt v roli Gismondy, byzantské šlechtičny. Bernhardt je zobrazena v elegantním postoji, obklopena bohatými ornamentálními prvky a květinovými motivy. Mucha používá jemné pastelové barvy a plynulé křivky, aby vytvořil dojem harmonie a krásy. Plakát je vytvořen pomocí litografie, která umožňuje věrnou reprodukci Muchova detailního designu. Muchův styl měl obrovský vliv na secesní umění a design a inspiroval mnoho dalších umělců, jako například Gustava Klimta nebo Victora Hortu.