Obrazy 20. Malířství, sochařství a další vizuální umění 2. pol. 20. a 21. stol. ve světě a českých zemích

Jackson Pollock: Číslo 1., 1950

Datace: 1950
Autorství: Jackson Pollock
Námět: Abstraktní kompozice
Forma: Neuspořádané linie a cákance barvy na plátně, all-over kompozice bez zjevného ústředního motivu
Technologie: Kombinace technik dripping (cákání barvy) a action painting (spontánní gestická malba)
Hlubší analýza: Obraz Číslo 1. je typickým příkladem Pollockova zralého abstraktního expresionistického stylu. Pollock zde zcela opustil figuraci a vytvořil dynamickou kompozici složenou z překrývajících se linek a barevných skvrn pokrývajících celou plochu plátna. Použitím technik drippingu a action paintingu dosáhl pocitu spontánnosti, energie a pohybu. Dílo vyzařuje vnitřní rytmus a odráží umělcovy podvědomé impulzy. Svým radikálním přístupem Pollock posunul hranice malby a ovlivnil další generace umělců.
Zdůraznit Pollockovu inovativní techniku, kdy nepoužíval štětec, ale barvu přímo cákal, kapával či stříkal na plátno položené na zemi. Tím se zcela oprostil od klasické malby.
Zmínit, že Pollock byl klíčovou osobností abstraktního expresionismu a akční malby v USA po 2. světové válce. Jeho přístup ovlivnil mnoho dalších umělců.

Datace: 1962
Autorství: Andy Warhol
Námět: Portrét herečky Marylin Monroe
Forma: Sítotisk, opakování obrazu v pravidelné mřížce, výrazné barvy
Technologie: Sítotisk na plátno
Hlubší analýza: Warhol v tomto ikonickém díle využívá opakování obrazu populární herečky Marylin Monroe, čímž reflektuje masovou produkci a konzumní kulturu 60. let. Použitím sítotisku, průmyslové techniky, stírá rozdíl mezi "vysokým" a "nízkým" uměním. Jasné barvy a opakování motivu dodávají obrazu na výrazu a přitažlivosti, zároveň ale vyvolávají otázky ohledně identity, slávy a pomíjivosti. Toto dílo je jedním z nejvýraznějších příkladů Warholova pop-artového stylu a jeho fascinace celebritami a konzumní kulturou.
Více rozebrat Warholův přístup k předloze - použil fotografii z reklamy na film Niagara, kterou dále graficky upravil. Tím ukázal, jak masová média vytvářejí ikony populární kultury.
Obraz reagoval na nedávnou smrt Marylin Monroe, čímž získal další významovou rovinu - reflexi pomíjivosti slávy a života celebrit.

Datace: 1974
Autorství: Joseph Beuys
Námět: Performance, interakce umělce s kojoten
Forma: Performance art, konceptuální umění
Technologie: Živá performance, objekty (plsť, hůl, rukavice)
Hlubší analýza: V této kontroverzní performanci se Beuys nechal po dobu tří dní zavřít do galerie s divokým kojotem. Zabalen v plsti interagoval se zvířetem a prováděl symbolická gesta. Dílo je komplexní metaforou vztahu mezi přírodou a civilizací, Amerikou a Evropou, divokou a domestikovanou sférou. Beuys zde pracuje se svými charakteristickými materiály (plsť) a šamanskými motivy. Performance je příkladem jeho "sociální plastiky", rozšířeného konceptu umění, který má potenciál transformovat společnost. Svou radikální povahou dílo zpochybňuje tradiční představy o umění a roli umělce.

Datace: 1970
Autorství: Robert Smithson
Námět: Zemní spirála v krajině
Forma: Land art (zemní umění), site-specific art
Technologie: Přemístění zeminy, kamenů a krychlí soli do tvaru spirály
Hlubší analýza: Spirálové molo je ikonickým dílem land artu, které Smithson vytvořil v opuštěné průmyslové oblasti Velkého Solného jezera v Utahu. Monumentální spirála je vytvořena navršením zeminy, kamení a solných krystalů a zasahuje do vod jezera. Dílo pracuje s přírodními procesy - je vystaveno erozi, krystalizaci soli a proměnám v důsledku kolísání hladiny. Smithson zde zkoumá vztah mezi uměleckým zásahem a přírodním prostředím, entropií a proměnlivostí v čase. Spirálové molo je zároveň poctou prehistorickým zemním dílům a nabízí divákovi neobvyklý zážitek krajiny. Jako příklad site-specific artu je neoddělitelně spjato se svým prostředím.
Spirála je jedním z nejstarších symbolů, vyjadřuje koloběh života, cyklický čas, návrat. Smithson tuto archetypální formu zasadil do industriální krajiny, čímž vytvořil napětí mezi geometrickou formou a organickým prostředím.
Dílo postupně podléhá entropii, rozkladu a mizení v čase. To koresponduje se Smithsonovým zájmem o koncept entropie, nevyhnutelného rozkladu a zániku. Nabízí paralelu k post-industriální krajině.

Datace: 2007
Autorství: Roman Týc (vlasným jménem David Brudňák)
Námět: Zásah do semaforů v městském prostoru
Forma: Street art, guerilla art, intervence do veřejného prostoru
Technologie: Úprava semaforů - výměna původních piktogramů za alternativní figury
Hlubší analýza: V tomto kontroverzním street artovém projektu Týc bez povolení upravil 48 semaforů v Praze. Nahradil standardní piktogramy chodců netradičními figurami v expresivních pozicích - např. sedící, čůrající, opilá nebo ležící postava. Tímto vtipným a provokativním gestem umělec narušil uniformitu veřejného prostoru a upozornil na témata jako je konformita, odcizení a rutina každodenního života ve městě. Projekt vyvolal rozporuplné reakce a debaty o povaze a roli umění ve veřejném prostoru. Týc byl za svou guerillovou akci odsouzen za poškozování cizí věci, což ještě umocnilo mediální ohlas celé akce.
Týcův projekt navazuje na tradici avantgardních hnutí, která usilovala o propojení umění a života a o intervence do každodenní reality (např. dadaismus, surrealismus, Fluxus).
Upravené semafory fungují jako jakési "monumenty všednosti", poetické momenty, které kolemjdoucí vytrhávají z každodenní rutiny a vybízejí k zamyšlení.