Obrazy 4. Řecké antické umění

Iktínos a Kallikratés: Parthenón, Athény, 447-432 př. n. l

• Datace: 447-432 př. n. l.

• Autorství: Iktínos a Kallikratés

• Námět: Chrám zasvěcený bohyni Athéně

• Forma: Parthenón je dórský peripterální chrám postavený na půdorysu obdélníku o rozměrech přibližně 30,9 x 69,5 m. Chrám je obklopen sloupořadím (peristyl) s 8 sloupy v průčelí a 17 sloupy po stranách. Sloupy jsou postaveny na třístupňové základně (krepis) a nesou Pojmy#Kladí složené z architrávu, vlysu a římsového geisonu s mutuli. Zastřešení tvoří sedlová střecha se štíty (tympanony) na východní a západní straně. Vnitřní prostor chrámu (cella) je rozdělen na hlavní místnost (naos) s kultovní sochou Athény a zadní místnost (opistodomos), oddělené dvěma předsíněmi (pronaos a epinaos).

• Technologie: Parthenón je postaven z pentelského mramoru těženého v nedalekých lomech. Základy jsou z vápence a byly částečně vytesány přímo do skály Akropole. Jednotlivé kamenné bloky byly spojovány kovovými svorkami zalitými olovem a styčné plochy byly dokonale opracovány pro dosažení přesného sesazení. Sloupy jsou složeny z bubnů spojených dřevěnými čepy a jejich povrch byl dokončen až po sestavení. Sochařská výzdoba byla vytvářena ze samostatných mramorových bloků a připevněna na stavbu pomocí kovových trnů a spon. Kultovní socha Athény byla vytvořena z dřevěného jádra, na které byly připevněny zlaté a slonovinové pláty (chryselefantinová technika).

• Hlubší analýza: Parthenón představuje vrchol klasické řecké architektury a ztělesňuje hlavní principy řeckého chrámu - symetrii, harmonii a řád. Propojuje matematickou přesnost s optickými korekcemi, které vytvářejí dojem dokonalé vyváženosti a stability. Entaze sloupů (mírné zúžení průměru směrem nahoru) a zakřivení stylobatu a kladí vyrovnávají perspektivní zkreslení a dodávají stavbě organický charakter.

  Sochařská výzdoba Parthenónu představuje komplexní ikonografický program oslavující Athény, jejich patronku Athénu a řeckou mytologii. Metopy zobrazují boj řádu proti chaosu (Kentauromachie, Amazonomachie, Gigantomachia), vlys zachycuje slavnostní procesí Panathénají a štítové sochy představují klíčové okamžiky z mytologie spojené s Athénou.

  Parthenón je syntézou architektury a sochařství, která vytváří harmonický celek a vyjadřuje ideály klasického Řecka - krásu, rovnováhu a řád. Stal se symbolem athénské demokracie a řecké kultury a ovlivnil vývoj západní architektury po staletí. I přes pozdější poškození a změny zůstává Parthenón jedním z nejobdivovanějších a nejnapodobovanějších děl světového umění.

Flashcards - Iktínos a Kallikratés - Parthenón, Athény

Divadlo, Epidauros, cca 350 př. n. l

• Datace: cca 350 př. n. l.
• Autorství: Polykleitos mladší
• Námět: Divadlo pro dramatická představení
• Forma: Polokruhové hlediště (theatron) a kruhová orchéstra, za ní skéné (jeviště)
• Technologie: Kamenné kvádry zasazené do svahu
• Hlubší analýza: Divadlo v Epidauru je považováno za akusticky nejdokonalejší řecké divadlo. Hlediště tvořené 34 řadami sedadel pojme až 14 tisíc diváků, přesto je z každého místa dobře vidět i slyšet. Orchestru lemuje tzv. balteus, vyvýšený okraj s reliéfní výzdobou. Za orchestrou stála pravděpodobně dvoupatrová skéné, která sloužila jako šatna herců a úložiště rekvizit. Divadlo je zasazeno do malebné krajiny pohoří Peloponés.
• Kontext: Divadlo bylo součástí Asklépiovy svatyně v Epidauru, centra lékařství. Hry se zde konaly na počest boha Asklépia. Řecké divadlo 4. stol. př. n. l. již mělo ustálenou podobu, představení se skládala z tragédií, komedií a satyrských her.

Flashcards - Epidauros

Polykleitos: Doryforos, cca 440 př. n. l

• Datace: cca 440 př. n. l.

• Autorství: Polykleitos

• Námět: Oštěpník (doryforos), pravděpodobně vítěz olympijských her

• Forma: Volně stojící bronzová socha v kontrapostu, dnes dochována v mramorových římských kopiích

• Technologie: Bronz, technika ztraceného vosku

• Hlubší analýza: Doryforos představuje Polykleitův kánon - ideální proporce mužského těla, kde výška hlavy tvoří 1/7 celkové výšky. Socha je zachycena v kontrapostu - váha spočívá na jedné noze, druhá je mírně pokrčená. Tento postoj dodává soše přirozený vzhled a vyváženost. Muskulatura je realisticky propracovaná, ale zároveň idealizovaná. Hlava s krátkými vlasy a vousy má vážný výraz, typický pro rané klasické období. Socha vyzařuje sílu, klid a sebejistotu.

• Kontext: Polykleitos byl vedle Myróna a Feidia nejvýznamnějším sochařem rané klasiky. Jeho kánon ovlivnil mnoho dalších sochařů. ==Sochy atletů byly v klasickém Řecku velmi oblíbené, oslavovaly krásu a zdatnost mužského těla.

• Rozporuplnost: Nevíme, jak přesná je římská kopie, tím že se originál nedochoval...

• Proč má malý penis? Ve starověkém řecku byl považován za rozumnost, rozvážnost atd.

• Kánon proporcí: ideální systém určující ideální poměry těla

• Původní socha metodou ztraceného vosku

Feidiás: Athéna Parthenos, 447-432 př. n. l

• Datace: 447-432 př. n. l.

• Autorství: Feidiás

• Námět: Kultovní socha bohyně Athény

• Forma: Kolosální chryselefantinová (ze zlata a slonoviny) socha, dnes ztracena, známa z popisů a menších kopií

• Technologie: Dřevěné jádro, plátky zlata a slonoviny, drahokamy

• Hlubší analýza: Athéna Parthenos byla monumentální kultovní sochou z drahocenných materiálů, vysoká přes 11 metrů. Bohyně byla zobrazena ve zbroji s přilbou, v pravé ruce držela okřídlenou Níké, v levé štít s reliéfem Amazonománie. Vedle štítu stál had. Zlatý chitón (šat) byl zdoben reliéfy Gigantomachie. Athénina tvář měla idealizované rysy, ale zároveň portrétní rysy Feidiova modelu Pantarkeho. Socha představovala mocnou ochránkyni města, ale i laskavou bohyni moudrosti a řemesel.

• Kontext: Socha stála v cele Parthenónu, byla vytvořena z válečné kořisti a darů občanů. Feidiás byl obviněn, že část zlata zpronevěřil a do štítu vyryl svou podobu, musel odejít do vyhnanství. Socha se nedochovala, byla odvezena do Konstantinopole, kde zanikla při požáru v r. 475 n. l.

• Zlato: oděv a zbroj, slonovina: části těla

• Vztyčená pravá ruka: niké: symbol vítězství

• Na hlavě helma s vyřezávanými motivy - na hlavě s hlavou medůzy

• podstavec: zdobený reliéfy a dalšími dekoracemi

• výraz: klidný a majestátný, ochranná role atd.

• proporce: klasické ideály krásy a harmonie, symetrie

• had: symbolický, mytický zakladatel athen, vychovala ho athena, vynutý kolem štítu: symbolizuje ochrannou roli atheny

• helma: tři figurky, swinga uprostřed, válečná zdatnost a ochranná role

• Místo tradičního žeezla držela sošku bohyně niké - okřídlená bohyně, dále zdůrazňuje výherný aspekt

• Na štítě je vyobrazené výjevy z bojů (např. gigantomachie)

• Oblečena v dlouhém chytónu (tradiční řecký oděv)

• Podstavec obsahuje reliéfy, zobrazuje mytologické scény

• Je to velmi symbolická socha

• Tl;Dr je to ochránkyně, válečnice a bohyně moudrosti, prosperita města, politická a kulturní síla atén

• Umístěna v Parthenonu (postaven 5. stol. př. n. l.) by to chrám jí zasvěcený

• vrchol sochařského umění

• Parthenos byl taky místem obřadů a her (na počest bohyně athény) - zahrnoval soutěže, obětiny atd. které zobrazovali úctu k ní

Euthymides: Loučící se válečník, kol. 510-500 př. n. l

• Datace: kol. 510-500 př. n. l.
• Autorství: Euthymides
• Námět: Válečník loučící se s rodiči před odchodem do boje
• Forma: Malba na červenofigurové amfoře
• Technologie: Červenofigurová keramika (červeně na černém pozadí - oblíbené zejména v athenách) - černý leskle glazovaný podklad, červené figury
• Hlubší analýza: Výjev na amfoře zachycuje dojemnou scénu loučení válečníka s rodiči. Válečník v pancíři a s kopím podává ruku otci, matka stojí se sklopenou hlavou opodál. Postavy mají realisticky zachycené tváře s individuálními rysy, propracované jsou záhyby draperií. Euthymides dokázal vystihnout psychologické rozpoložení postav - smutek, obavy, ale i hrdost. Nápis "Euthymides namaloval" je umístěn mezi postavami. Na druhé straně amfory je zobrazen opilý Dionýsos. Kontrast obou scén možná vyjadřuje dvojí tvář války.
• Kontext: Euthymides byl jedním z průkopníků červenofigurové techniky, soupeřil s Eufróniem. Jeho styl se vyznačuje živostí, realismem a experimentováním s perspektivou a stínováním. Scény loučení byly na vázách časté, odrážely realitu neustálých válek mezi řeckými městskými státy.