Search CTRL + K

Otázka 10 - Renesanční umění v evropských zemích

Flashcard - Obrazy 10. Renesanční umění v evropských zemích

O pojmu renesance obecně

Renesance, z italského "Rinascita" (znovuzrození) nebo "Rinascimento" (doba znovuzrození), je umělecký sloh a kulturní hnutí, které se zrodilo v Itálii ve 14. století a postupně se rozšířilo do celé Evropy. Termín zavedl italský umělec a historik umění Giorgio Vasari a označuje období, kdy se umělci a myslitelé snažili oživit a navázat na antické tradice, zejména na antické Řecko a Řím. Renesance přinesla zásadní změny v umění, vědě, filozofii a celkovém pohledu na svět a člověka.

Kulturně – historický úvod

Myšlenkový kontext

Renesance je charakteristická svým důrazem na člověka a jeho schopnosti, což se odráží v pojmu antropocentrismus. Člověk je vnímán jako svobodná, tvořivá bytost, která má potenciál ovlivňovat svůj osud a okolní svět. Toto nové chápání člověka se projevuje v umění, literatuře i filozofii. Renesanční myslitelé se inspirovali antickými ideály harmonie, krásy a rozumu, ale zároveň je přizpůsobovali soudobým potřebám a poznatkům.

Historické události

Renesance se zrodila v italských městských státech, zejména ve Florencii, která se stala centrem umění a vzdělanosti. Itálie byla v té době rozdrobena na množství malých států, často soupeřících o moc a prestiž. Důležitou roli v šíření renesančních myšlenek sehrál vynález knihtisku Johannesem Gutenbergem, který umožnil levnější a rychlejší šíření knih a znalostí. V Německu probíhaly náboženské reformace vedené Martinem Lutherem a Janem Kalvínem, které měly dopad na celou Evropu.

Periodizace

Renesance se obvykle dělí na několik období:

  1. Protorenesance (1280-1320): Počátky renesančního umění, které se vyznačuje náznaky perspektivy a krajiny, vyjádřením emocí a převahou fresek. Toto období bylo přerušeno příchodem moru do Itálie.

  2. Raná renesance (1400-1500): Rozvoj renesančních principů v architektuře, sochařství a malířství. Objev lineární perspektivy a knihtisku.

  3. Vrcholná renesance (1500-1540): Období největšího rozkvětu renesančního umění, reprezentované umělci jako Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti a Raffaello Santi.

  4. Manýrismus (Pozdní renesance) (1540-1590): Závěrečná fáze renesance, charakteristická vypjatými emocemi, diagonálami a kontrasty mezi světlem a temnotou, předznamenávající nástup baroka.

Architektura

Náměty

Renesanční architektura čerpá inspiraci z antických vzorů, zejména z římské architektury. Důraz je kladen na harmonii, symetrii a proporce. Hlavními náměty jsou sakrální stavby (kostely, kaple), paláce a vily, ale i veřejné budovy jako radnice nebo knihovny.

Formy

Renesanční architektura se vyznačuje používáním základních geometrických tvarů (kruhy, půlkruhy, obdélníky, čtverce). Typickými prvky jsou vertikály, archivolty (ozdobné oblouky), renesanční okna (pravoúhlá, bez lomeného oblouku, s profilem) a kopule. Příkladem rané renesanční architektury je bazilika San Lorenzo ve Florencii od Filippa Brunelleschiho.

Technologie

V renesanční architektuře se používají tradiční materiály jako kámen (mramor), cihly a dřevo. Nově se rozvíjí technologie kopulí a kleneb, umožňující zastřešení větších prostor bez podpůrných sloupů. Příkladem je kopule florentské katedrály Santa Maria del Fiore, navržená Filippem Brunelleschim.

Sochařství

Náměty

Renesanční sochařství se zaměřuje především na lidskou postavu, často zobrazovanou jako akt. Oblíbeným motivem je biblický David, symbolizující město Florencii a jeho boj za svobodu. Dalšími náměty jsou mytologické a alegorické postavy, portréty a náhrobky.

Formy

Renesanční sochy se vyznačují realismem, proporcionalitou a přirozeností postojů a gest. Typickým prvkem je kontrapost - esovité prohnutí postavy, při němž se protilehlé části těla (boky a ramena) sbíhají. Příkladem je Michelangelova socha Davida. Michelangelo také používá techniku "non finito" (nedokončeno), kdy část sochy jakoby vystupuje z bloku kamene.

Technologie

Hlavním materiálem renesančního sochařství je mramor, ale používá se i bronz, terakota a dřevo. Sochy jsou často vytvářeny z jednoho bloku kamene a opracovávány do nejmenších detailů. Rozvíjí se technologie odlévání bronzu, umožňující tvorbu rozměrných a detailních soch.

Malířství

Náměty

Renesanční malířství čerpá náměty z bible, mytologie, historie a každodenního života. Časté jsou portréty, alegorické a mytologické výjevy a náboženské scény. Nově se rozvíjí krajinomalba, zejména v Nizozemí, kde umělci zobrazují divoké, rozeklané krajiny.

Formy

Zásadním objevem renesančního malířství je lineární perspektiva, která umožňuje realistické zobrazení prostoru a hloubky. Průkopníkem byl Filippo Brunelleschi, princip proslavil Leon Battista Alberti. Používají se různé typy perspektiv - ptačí (shora) a žabí (zdola). Kompozice často využívá trojúhelníkové schéma, jak je patrné na dílech Leonarda da Vinciho a Raffaella Santiho. Da Vinci také používá techniku "sfumato" - měkké přechody mezi světlem a stínem, vytvářející dojem hloubky a atmosféry. Manýrismus přináší vypjaté emoce, diagonály a kontrast mezi světlem a temnotou.

Technologie

V renesančním malířství se rozvíjí technika olejomalby, umožňující dosáhnout větší barevnosti a detailů. Malby jsou stále častěji vytvářeny na plátně, vedle tradičních fresek a desek. V Nizozemí se zdokonaluje technika krajinomalby, umožňující věrné zachycení přírody a atmosférických jevů.

Nejdůležitější fakta (shrnutí)