Search CTRL + K

Otázka 18. Architektura a design 20. stol. ve světě a v českých zemích

Opakování otázka 18. Architektura a design 20. stol. ve světě a v českých zemích

Kulturně-historický úvod

Myšlenkový kontext

\20. století bylo obdobím velkých změn a převratů v architektuře a designu. Nové technologie, materiály a výrobní procesy umožnily vznik nových stylů a přístupů. Hlavními myšlenkovými proudy, které ovlivnily architekturu a design tohoto období, byly funkcionalismus, který kladl důraz na účelnost a jednoduchost forem, a později dekonstruktivismus, který naopak upřednostňoval fantazii a neobvyklé tvary.

Historické události

Významný vliv na vývoj architektury a designu měly obě světové války (1914-1918 a 1939-1945) a následná studená válka (cca 1950-1990). Válečné konflikty přinesly nové technologie a materiály, které se později uplatnily i v civilní sféře. Studená válka zase vedla k soupeření mezi Západem a Východem i na poli architektury a designu.

Dalším důležitým faktorem byl nástup masové produkce a montážních linek, které umožnily výrazné snížení cen výrobků (např. Ford, Baťa). Nové materiály, zejména plasty ve 2. polovině 20. století, otevřely nové možnosti pro designéry. V současnosti se do popředí dostávají nanotechnologie a speciální slitiny.

Periodizace v českých zemích

V českých zemích byl hlavním architektonickým stylem meziválečného období funkcionalismus, který se stal oficiálním slohem první republiky. Po druhé světové válce se prosadil socialistický realismus, ale od 60. let se začaly objevovat i modernější tendence, například v podobě stavby na Ještědu od Karla Hubáčka. Po roce 1989 se česká architektura a design otevřely světovým trendům.

Architektura

Funkcionalismus

Funkcionalismus byl dominantním architektonickým stylem první poloviny 20. století. Jeho hlavním principem bylo pravidlo "forma následuje funkci" (form follows function), tedy že tvar budovy má být určen především jejím účelem a konstrukcí, nikoli dekorativními prvky.

Nejvýznamnějším představitelem funkcionalismu byl švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier, který zformuloval tzv. pět pilířů nové architektury:

  1. Piloty - nosné sloupy, které uvolňují přízemí pro volný pohyb a zeleň
  2. Volný půdorys - díky železobetonovému skeletu není vnitřní dispozice omezena nosnými stěnami
  3. Volné průčelí - fasáda může být řešena nezávisle na vnitřním uspořádání
  4. Pásová okna - dlouhá vodorovná okna, která zajišťují rovnoměrné osvětlení interiéru
  5. Plochá střecha - využitelná jako zahrada nebo terasa

Příkladem Corbusierovy funkcionalistické architektury je vila Savoye nedaleko Paříže, která všechny tyto principy názorně demonstruje.

V českých zemích byl funkcionalismus oficiálním slohem meziválečné republiky. K jeho hlavním představitelům patřil Vladimír Karfík, který úzce spolupracoval s podnikatelem Tomášem Baťou. Karfík navrhl pro Baťovy závody ve Zlíně řadu budov, z nichž nejznámější je tzv. Jednadvacítka - výšková administrativní budova s železobetonovým skeletem a cihelnou výplní, která důsledně uplatňuje principy funkcionalismu.

Dekonstruktivismus

Ve druhé polovině 20. století se jako reakce na strohý funkcionalismus objevil dekonstruktivismus, který naopak kladl důraz na originalitu, neobvyklé tvary a fantazii. Hlavním představitelem dekonstruktivismu je americko-kanadský architekt Frank Gehry.

Gehryho nejslavnější stavbou je Guggenheimovo muzeum v Bilbau ve Španělsku, otevřené v roce 1997. Budova s dynamicky tvarovanými titanovými plechy a skleněnými plochami se stala symbolem města a podnítila jeho proměnu z upadajícího průmyslového centra v atraktivní turistickou destinaci. Tento jev, kdy jedinečná architektura pomůže nastartovat rozvoj města, se označuje jako "Bilbao efekt".

V Praze Gehry navrhl kontroverzní budovu Tančícího domu (1996), která svými vlnivými tvary kontrastuje s okolní historickou zástavbou.

High-tech

Od 70. let 20. století se prosazuje také styl high-tech, který zdůrazňuje technickou stránku architektury a používá průmyslové prvky a materiály jako ocel, sklo a beton. Příkladem může být Pompidouovo centrum v Paříži od Renza Piana a Richarda Rogerse nebo londýnská pojišťovna Lloyd's od Normana Fostera.

V českém prostředí je hlavní představitelkou high-tech architektury Eva Jiřičná, která se podílela na návrzích budov ve Zlíně (kongresové centrum, budovy Univerzity Tomáše Bati) a interiérech Tančícího domu v Praze. Jiřičná se specializuje na návrhy vzdělávacích budov jako jsou vysoké školy a knihovny.

Ještěd

Specifickým příkladem české architektury 60. let je horský hotel a vysílač na Ještědu od Karla Hubáčka (1973). Stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu evokuje svým vzhledem kosmickou raketu a odráží dobovou fascinaci kosmonautikou. Zároveň citlivě reaguje na okolní krajinu a stala se novou dominantou Liberce.

Průmyslový design

Ve 20. století se oddělila role designéra (návrháře) od vlastní výroby, která probíhala průmyslově. Průmysloví designéři začali navrhovat předměty denní potřeby s důrazem na funkčnost, jednoduchost a estetiku.

Nábytek

V oblasti nábytku se prosadilo využití nových materiálů jako chromovaná ocel, překližka a umělé hmoty. Průkopníkem moderního nábytku byla německá škola Bauhaus, na které působil mimo jiné Marcel Breuer. Breuerovy židle a křesla z chromovaných trubek potažené kůží nebo textilií se staly ikonami funkcionalistického designu.

Automobily

Také design automobilů prošel ve 20. století zásadním vývojem. Od prvního sériově vyráběného vozu Ford Model T se přešlo k aerodynamickým tvarům, které snižují odpor vzduchu. Průkopníkem aerodynamiky v automobilovém průmyslu byl rakouský konstruktér Hans Ledwinka, který pro kopřivnickou Tatru navrhl model T77 - první sériově vyráběný aerodynamický automobil na světě (1934).

Grafický design

S nástupem funkcionalismu se v grafickém designu prosadila jednoduchá bezpatková písma a geometrické tvary. Průkopníkem moderního firemního stylu byl německý designér Peter Behrens, který navrhl logo a vizuální styl pro elektrotechnický koncern AEG.

Důležitou oblastí grafického designu se staly také piktogramy - stylizované obrázky, které srozumitelně vyjadřují určitou informaci. Piktogramy se uplatnily například na olympijských hrách nebo v orientačních systémech veřejných budov a dopravních prostředků. V českém prostředí se návrhy piktogramů a informačních systémů proslavil Rostislav Vaněk.

Nejdůležitější fakta