Otázka 5 - Římské antické umění

Kontext NAVÍC

Řím byl původně městský stát na Apeninském poloostrově v dnešní střední Itálii. V průběhu staletí se rozrostl v obrovskou říši, která zahrnovala většinu Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.

Sociální situace v římské antice byla složitá a v průběhu času se měnila:

1. Společnost byla hierarchická, rozdělená na patricie (aristokracii) a plebeje (obyčejné občany). Později přibyla vrstva jezdců (equites) - obchodníků a úředníků.
2. Otrokářství bylo základem ekonomiky. Otroci pocházeli z válečných zajatců nebo dlužníků, pracovali v zemědělství, řemeslech i domácnostech.
3. Ženy měly omezená práva, byly podřízeny otci nebo manželovi. Některé ženy z vyšších vrstev však měly značný vliv a majetek.
4. Římané si cenili vojenské zdatnosti, disciplíny a loajality k státu. Služba v armádě byla prestižní a mohla vést k sociálnímu vzestupu.
5. S růstem říše přicházelo bohatství i sociální problémy - rozevíraly se nůžky mezi bohatými a chudými, řada občanů byla závislá na státních dávkách.

Cítění lidí se lišilo podle společenského postavení a období:

• Obyčejní Římané se často cítili hrdí na svou příslušnost k říši, obdivovali vojenské úspěchy a velikost Říma.
• Zároveň mnozí pociťovali nejistotu kvůli častým válkám, politickým zvratům a ekonomickým problémům.
• V pozdní antice se šířilo křesťanství, které nabízelo útěchu a naději na posmrtný život, ale také zpochybňovalo tradiční římské hodnoty.

Mezi rozporuplná témata, o kterých se vedou debaty, patří:

1. Důvody pádu západořímské říše - vnitřní rozklad, tlak barbarů, šíření křesťanství?
2. Míra prosperity a životní úrovně obyčejných Římanů v různých obdobích.
3. Skutečný rozsah perzekuce křesťanů - byla systematická, nebo spíše sporadická?

O pojmu daného slohu obecně

Římské antické umění je umělecký sloh, který se rozvíjel na území Římské říše od 2. století př. n. l. do 5. století n. l. Navazuje na umění etruské a řecké, které dále rozvíjí a obohacuje o nové prvky a technologie. Římské umění je charakteristické svou monumentalitou, realismem a důrazem na praktičnost a funkčnost.

Kulturně – historický úvod

Myšlenkový kontext

Římská společnost byla založena na principech práva, disciplíny a organizace. Důležitou roli hrál kult předků a uctívání bohů. S rozšiřováním říše se Římané setkávali s různými kulturami, které ovlivňovaly jejich umění. Významným mezníkem bylo přijetí křesťanství jako oficiálního náboženství v roce 313 n. l.

Historické události

• 753 př. n. l. - založení Říma
• 509 př. n. l. - vznik Římské republiky
• 27 př. n. l. - vznik Římského císařství
• 313 n. l. - Edikt milánský (legalizace křesťanství)
• 476 n. l. - zánik Západořímské říše

Periodizace

• Umění pozdní republiky (100 - 30 př. n. l.)
• Umění za císařství (30 př. n. l. - 313 n. l.)
• Raně křesťanské umění (313 - 476 n. l.)

Architektura

Náměty

Římská architektura se zaměřovala na stavby občanské (baziliky, lázně, divadla, amfiteátry), inženýrské (akvadukty, viadukty, mosty) a sakrální (chrámy, později křesťanské baziliky).

Formy

Římané převzali řecké architektonické řády (dórský, iónský, korintský) a vytvořili vlastní varianty (toskánský, kompozitní). Stavby jsou charakteristické použitím oblouků, kleneb a kopulí. Důležitým prvkem byla symetrie a monumentalita.

Technologie

Zásadním přínosem Římanů bylo používání betonu (opus caementicium), které umožnilo stavbu větších a trvanlivějších budov. Dále zdokonalili techniku zdění z cihel a kamenných kvádrů.

Sochařství

Náměty

Římské sochařství se zaměřovalo na portréty významných osobností (císařů, politiků, filozofů) a mytologické výjevy. Důležitou roli hrály také reliéfy na vítězných obloucích a sloupech, zobrazující válečné události.

Formy

Římští sochaři usilovali o realismus a věrné zachycení individuálních rysů portrétovaných osob. Používali techniku kontrapostu (přenesení váhy na jednu nohu) a gesta (např. vztyčená pravice jako symbol promluvy k lidu).

Technologie

Sochy byly vytvářeny především z mramoru a bronzu. Římané zdokonalili techniku odlévání bronzu a vytvářeli sochy složené z více částí. Pro portrétní účely používali také techniku posmrtných masek.

Malířství

Náměty

Dochované římské malby pocházejí především z Pompejí a zobrazují mytologické výjevy, portréty, zátiší a krajiny.

Formy

Malby se vyznačují používáním perspektivy, stínování a modelace objemu. Na rozdíl od Řeků Římané neměli problém se zobrazováním ženských aktů.

Technologie

Hlavní malířskou technikou byla freska (malba do vlhké omítky) a enkaustika (malba voskem). Používaly se také mozaiky z barevných kamenů a skla.

Nejdůležitější fakta

• Římské umění navazuje na etruské a řecké, které dále rozvíjí a obohacuje.
• Charakteristickými rysy jsou monumentalita, realismus a důraz na praktičnost a funkčnost.
• Zásadním přínosem v architektuře bylo používání betonu a zdokonalení techniky zdění.
• V sochařství dominují realistické portréty a reliéfy s válečnými náměty.
• Malířství se vyznačuje používáním perspektivy, stínování a modelace objemu.
• Důležitým mezníkem bylo přijetí křesťanství jako oficiálního náboženství v roce 313 n. l.

Nejduležitější fakta vlastní výtažek

• monumentalita

• realističnost

• praktičnost

• funkčnost

• právo

• disciplína

• organizace

• v r. 300 přijali křesťanství jako ofiko náboženství

• 753 př. n. l. - založení Říma

• 509 př. n. l. - vznik Římské republiky

• 27 př. n. l. - vznik Římského císařství

• 313 n. l. - Edikt milánský (legalizace křesťanství)

• 476 n. l. - zánik Západořímské říše

• vynalezli používání betonu

• reliéfy na vítězných obloucích a sloupech, zobrazující válečné události.

• usilovali o realismus, technika kontrpoastu a gesta (např. vztyčená pravice jako symbol promluvy k lidu)

• Sochy byly vytvářeny především z mramoru a bronzu.

• Vymysleli sloup korintský a kompozitní, [dorský, ionský a toskánský přejali]

Sloupy !!