Search CTRL + K

Otázka 6 - Raně křesťanské a byzantské umění

O pojmu raně křesťanského a byzantského umění obecně

Raně křesťanské a byzantské umění se vyvíjelo od 4. do 15. století na území Římské a později Byzantské říše. Bylo silně ovlivněno přijetím křesťanství jako státního náboženství a rozvojem nové křesťanské ikonografie a symboliky. Charakteristické jsou pro něj monumentální sakrální stavby, mozaiky, ikony a další specifické umělecké formy.

Kulturně – historický úvod

Myšlenkový kontext

Raně křesťanské a byzantské umění se rozvíjelo v kontextu šíření křesťanství a formování křesťanské teologie a liturgie. Klíčovým momentem byl Edikt milánský roku 313, kterým císař Konstantin I. Veliký zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími v říši. Křesťanství se pak stalo státním náboženstvím a začalo výrazně ovlivňovat umění a kulturu.

Důležitou roli hrála eschatologie - představy o konci světa a posledním soudu. Věřilo se, že při apokalypse (armagedonu) přitáhne od východu vojsko Boha vedené Kristem, zatímco od západu přijde Satan (Antikrist) s démony a bezbožnými. To se odrazilo v orientaci křesťanských kostelů směrem na východ.

Proměnil se také vztah k tělu a tělesnosti. Sv. Augustin zdůrazňoval, že tělo je jen "vězením duše" a že důležitá je duše, ne tělo. V umění se to projevilo mj. zájmem o oči jako "okna do duše".

Historické události

Periodizace

Architektura

Náměty

Hlavním námětem raně křesťanské a byzantské architektury byly kostely, chrámy a další sakrální stavby sloužící liturgii a shromažďování věřících. Typické byly baziliky, centrální stavby (martyria, baptisteria) a později kupole chrámy.

Formy

Nejrozšířenějším typem křesťanského kostela byla trojlodní bazilika s převýšenou hlavní lodí, na kterou kolmo navazovala příčná loď (transept). Na východní straně se nacházel presbytář pro kněze, oddělený od lodí vítězným obloukem. Před vstupem do baziliky bývalo čtvercové atrium se sloupořadím.

Centrální stavby měly kruhový či polygonální půdorys a sloužily speciálním účelům. Martyria byla kostely nad hroby mučedníků, baptisteria sloužila ke křtům a měla uprostřed nádrž (piscinu).

Pro byzantskou architekturu byly charakteristické mohutné kupole na pendativech a sloupech. Kupole symbolizovala nebesa a Boží vládu. Průkopnickou stavbou tohoto typu byl chrám Hagia Sofia v Konstantinopoli z 6. století.

Technologie

Kostely byly stavěny převážně z kamene a cihel, často s použitím mramoru na obklady a sloupy. Kupole a klenby byly konstruovány pomocí litého zdiva, klenebních žeber a pendativů. Důležitým prvkem interiérů byly mozaiky ze skleněných kostek a drahých kamenů.

Sochařství

Náměty

V raně křesťanském sochařství převládaly náměty ze Starého a Nového zákona - výjevy z života Krista, apoštolů a proroků. Oblíbené byly symboly jako ryba (zkratka pro Krista), Kristův monogram (chí-ró), kříž, alfa a omega, beránek apod.

Formy

Zpočátku navazovalo křesťanské sochařství na pozdně antické vzory. Kristus býval zobrazován jako mladý bezvousý muž v antickém filozofickém oděvu, často s gestem zdvižené pravice (tzv. Pantokrator). Postavy měly idealizované rysy a byly zobrazovány v kontrapostu.

Postupem času se prosazovala strnulejší frontální kompozice, větší stylizace a **hieratičnost postav**. Kristus začal být zobrazován vousatý, s nimbem, jako vládce světa. Proporce těl se protahovaly, gesta rukou nabývala symbolických významů. Reliéfy na sarkofázích se členily do pásů s výjevy oddělenými sloupky nebo stromy.

Technologie

Hlavními sochařskými materiály byly mramor a další druhy kamene. Sochy se tesaly z bloků, reliéfy se vytesávaly do desek. Používalo se vrtání, broušení a leštění povrchu. Plastiky se často dokončovaly polychromií (barevnou malbou).

Malířství

Náměty

Malířství bylo úzce spjato s architekturou - uplatňovalo se především v mozaikách a freskách, které pokrývaly stěny a klenby chrámů. Zobrazovaly se výjevy z Bible a života svatých, portréty Krista, Panny Marie a apoštolů, ale i panovníků a donátorů.

Specifickým fenoménem byzantského malířství byly ikony - přenosné deskové obrazy Krista, Bohorodičky a svatých, které sloužily k uctívání v chrámech i domácnostech.

Formy

Pro raně křesťanské a byzantské malířství byla charakteristická plošnost, lineárnost a hieratická strnulost figur. Postavy měly protažené proporce, velké oči (symbol duše) a byly často zobrazovány ve frontálním pohledu. Pozadí bývalo zlaté (symbol věčnosti) nebo tvořené schematickou architekturou či krajinou.

Prostor byl budován vrstvením a řazením postav bez užití perspektivy. Kompozice byly přísně symetrické a statické. Důraz se kladl na duchovní podstatu zobrazovaného, ne na tělesný realismus.

Ikony měly ustálené kompoziční schéma a ikonografii postav. Malovaly se temperou na dřevěné desky, často se vykládaly drahými kovy a kameny.

Technologie

Hlavními malířskými technikami byly mozaika, freska, tempera a enkaustika (malba voskem). Mozaiky se skládaly z drobných kousků barevného skla (smalt), kamene či keramiky, které se vtlačovaly do vlhké omítky. Používaly se i zlaté a stříbrné kostky pro dosažení třpytivých efektů.

Fresky se malovaly do čerstvé omítky pigmenty smíchanými s vodou a vápnem. Tempera se připravovala z vaječného žloutku a pigmentů a nanášela se na sádrový podklad desek. Enkaustika využívala barevné vosky, které se nanášely a zažehlovaly horkými nástroji.

Nejdůležitější fakta (shrnutí)

> To learn