Pojmy

#dvk

Pojmy

Flashcard - Pojmy

Pendentivy

u architektonické prvky, které umožňují plynulý přechod ze čtvercového půdorysu na kruhový půdorys kupole.

(koukni na ty trojuhelnikove klenby)

Pojmy

• belvedér: vyhlídková stavba, umístěná obvykle v zahradách nebo na vrcholcích kopců, odkud poskytuje krásný výhled do okolní krajiny

• Panteon: budova, kde se pohřbývali významné osobnosti francouzského národa

• Presbytář: uzavřený prostor v křesťanských kostelích, situovaný většinou na východním konci stavby, kde se nachází hlavní oltář. Je to místo, kam mají přístup pouze duchovní a kde se konají nejdůležitější rituály a obřady, jako je eucharistie. Presbytář bývá často oddělen od hlavní lodi kostela oponou, zábradlím nebo několika stupni.

• Rudolfínum: reprezentativní budova v neorenesančním stylu, kombinující sál a galerie

• Pomník: Socha ve veřejném prostoru nebo plastika na pamět historické osobnosti nebo události (nejčastěji bitva)

• Drapérie: použití textilních látek na sochách i malbách

• Bazilika: tržnice či soudní síň na náměstí

• Freska

• Rotunda: Rotunda je kulatá nebo mnohoúhelníková stavba, často využívaná v křesťanské architektuře jako centrální či křestní kaple nebo samostatný kostel. Její stěny jsou obvykle obklopeny polokruhovou apsidou nebo výklenkem a často je zakončena kupolí nebo jiným typem klenby.

• Transept: Transept je část křesťanského kostela, která je postavena kolmo na hlavní loď, tedy ve směru sever-jih, a tvoří tak křížovou (bazilikální) formu kostela. Tato "příčná loď" obvykle odděluje presbytář od zbytku kostela a může obsahovat další oltáře a kaple.

• Presbytář: Presbytář je uzavřený prostor v křesťanských kostelích, situovaný většinou na východním konci stavby, kde se nachází hlavní oltář. Je to místo, kam mají přístup pouze duchovní a kde se konají nejdůležitější rituály a obřady, jako je eucharistie. Presbytář bývá často oddělen od hlavní lodi kostela oponou, zábradlím nebo několika stupni.

• 1. Freska:
  • Definice: Freska je malba provedená na vlhký omítkový povrch. Barvy se aplikují na vrstvu čerstvé vápenné omítky, která se postupně zasychá a vápník se váže s pigmenty, což umožňuje trvalé spojení s povrchem a dlouhou životností malby.
  • Poznávací znaky: Fresky jsou obvykle nalezeny na stěnách nebo stropních klenbách historických budov, zejména kostelů, paláců a veřejných budov. Charakteristické rysy fresky zahrnují svěží barvy, jasný kontrast a detailní zpracování. Fresky často vyprávějí příběhy, náboženské scény nebo portréty.

2. Klenba:
   • Definice: Klenba je zakřivený strop nebo střecha, která je obvykle vytvořena zděnými nebo kamennými prvky a má podporovat nebo uzavřít prostor. Existuje několik typů klenby, včetně plackové, křížové, kupolové a křížové kupole.
   • Poznávací znaky: Klenby jsou charakterizovány zakřiveným tvarem a jsou často zdobeny freskami, reliéfy nebo architektonickými ornamenty. Mohou být nalezeny v historických budovách jako jsou kostely, paláce a veřejné budovy a přispívají k architektonickému významu a kráse těchto budov.
3. Pilastr:
   • Definice: Pilastr je vertikální, sloupoobdobný prvek, který je připojen k povrchu stěny nebo slouží jako zdobný prvek architektury. Pilastry mají často čtvercový, obdélníkový nebo kulatý průřez a mohou být hladké, žlábkované nebo zdobené reliéfem.
   • Poznávací znaky: Pilastry jsou obvykle nalezeny na fasádách budov a jsou umístěny podél stěn nebo na okrajích architektonických prvků, jako jsou okna a dveře. Mohou sloužit jako strukturální podpora nebo pouze jako dekorativní prvek. Pilastry jsou často součástí klasicistní, renesanční a barokní architektury.

Sgrafito: Na zeď se nanese několik vrstev omítky různých barev, nejčastěji ve střídajících se kontrastních tóninách. Do vrchní vrstvy se potom pomocí ostrých nástrojů vyrývají ornamenty, obrazce či figury. Vyrytím se odkryjí spodní barevné vrstvy omítky, čímž vznikne barevný kontrast a dekorativní vzor.

Kostely a katedrály

Valená klenba

Valená klenba je obloukovitá stropní konstrukce, která se vyznačuje hladkým, polycylindrickým tvarem. Tento typ klenby byl často používán v antické římské architektuře a později v románském slohu, kde poskytoval pevnou a stabilní oporu střechám a stropům. Její jednoduchá, avšak robustní konstrukce přispívá k vytvoření dojemného interiérového prostoru.

Opak jsou gotické konstruktivní prvky, jako Pojmy#Žebrová klenba, Pojmy#Lomený oblouk, Pojmy#Opěrný systém.

Wikipedie
Např. v Otázka 10 - Renesanční umění v evropských zemích

Žebrová klenba

200

Žebrová klenba je architektonický prvek charakteristický pro gotickou architekturu, který se skládá z křížení oblouků tvořících kostru klenby, na kterou se poté kladou klenáky. Tato konstrukce umožňuje přenášet tíhu stropu na specifické body, což vede k otevřenějším a světlejším prostorům, a umožňuje také vytváření vysokých a štíhlých staveb. Žebra zároveň přispívají k dekorativnímu vyznění interiéru a mohou být bohatě zdobena.

Megaron

Megaron je typ obdélné budovy, který se vyvinul v období řecké doby bronzové (cca 2000-1100 př. n. l.) a stal se základním prvkem mykénské palácové architektury. Hlavní charakteristiky megaronu jsou:

1. Obdélníkový půdorys, často s předsíní (portikem) a hlavní místností (oikos)
2. Vstup na užší straně budovy, často orientovaný na jih
3. Kruhové ohniště uprostřed hlavní místnosti, někdy obklopené čtyřmi sloupy
4. Ploché střechy, později sedlové s otevřeným krovem

Megaron sloužil jako obytná budova pro vládce nebo jako reprezentativní sál. Tento architektonický typ ovlivnil pozdější řecké chrámy a obytné domy a stal se jedním ze základních prvků řecké architektury.

Kladí

Kladí (řecky epistylion, latinsky trabeace) je souhrnné označení pro horní vodorovnou část antického řádového systému, která spočívá na sloupech a nese střechu. Skládá se ze tří hlavních částí:

1. Architráv (epistyl): nejnižší část kladí, vodorovný překlad ležící přímo na hlavicích sloupů. U dórského řádu je architráv hladký, u iónského a korintského je členěn na fascie (ploché pruhy) oddělené úzkými pásky (regulae).

2. Vlys (fríz): střední část kladí, pruh mezi architrávem a římsou. U dórského řádu je vlys členěn na metopy (čtvercové desky, často s reliéfní výzdobou) a triglyfy (svislé prvky s rýhami), u iónského a korintského řádu je vlys souvislý, často zdobený reliéfem.

3. Římsa (geison): nejvyšší část kladí, předstupující před vlys. U dórského řádu je římsa členěna na mutuli (desky s kapkami, připomínající konce dřevěných krokví), u iónského a korintského řádu je římsa hladká nebo zdobená zubořezem (ozubníkem).

Podoba kladí se liší podle jednotlivých sloupových řádů a vytváří jejich charakteristický vzhled. Kladí také často nese sochařskou nebo malířskou výzdobu, která doplňuje symbolický a dekorativní program stavby. Koncepce kladí vychází z původní dřevěné konstrukce antických chrámů a byla převedena do kamenné podoby, která se stala základem klasické architektury.

Portik

Portik je v architektuře zastřešený sloupový prostor, který tvoří vstup nebo předsíň budovy. Je to vlastně kolonáda (sloupořadí) připojená k fasádě stavby, často v celé její šířce.

V případě Pantheonu v Římě, který byl postaven v letech 118-128 n.l. za vlády císaře Hadriána, se jedná o impozantní vstupní portik, který tvoří přechod mezi vnějším prostředím a vnitřním prostorem stavby.