Figury
Figura znamená většinou opakování některých částí textu anebo nějakou hrátku se slovosledem. Najdete ji spíš v poezii než v próze (lomítka u příkladů znamenají nový verš). Mezi nejrozšířenější figury patří:
-
anafora - opakování slov na začátku sousedních veršů nebo vět ("Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními")
-
epifora - opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět ("Co to máš na té tkaničce? / Na krku na té tkaničce!")
-
epanastrofa - opakování slov na konci jednoho verše a na začátku toho následujícího ("Střela ta se zaryla v bílá ňadra, / v bílá ňadra prvního Tatařína")
-
epizeuxis - opakování slov za sebou v jednom verši ("Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon")
-
aliterace - opakování hlásky nebo skupiny hlásek na začátku slov ve verši ("Pepa papá papriku")
-
refrén - opakování delší části textu nebo celého verše, většinou v pravidelných intervalech (např. po každé sloce)přece nedělá / a já vás varuju")
-
inverze - přehození slovosledu pro dramatický efekt, kvůli rýmu atd. ("Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín.")
-
řečnická otázka - otázka, na kterou tazatel neočekává odpověď anebo kterou hned sám zodpoví ("Víš, co se mi dnes stalo?")
-
elipsa - vypuštění části věty tak, že si vynechaná slova lze domyslet ("Bude devět, takže jsem pro!")
-
aposiopeze - nedokončená nebo přerušená výpověď, často značená třemi tečkami ("Proč a proč jsem…, jak to jen říci… Jsou snad muži loupežníci?")
-
apostrofa - oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby ("Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!")
-
asyndeton - hromadění slov bez použití spojek ("Mluviti stříbro, mlčeti zlato.")
-
polysyndeton - nadměrné používání spojek ("Vy byste pořád seděla / a nevydala hlásku / a to se