Klasicismus ve světě a českých zemích

O pojmu daného slohu obecně

Klasicismus je umělecký sloh, který se rozvíjel především v druhé polovině 18. století a na počátku 19. století. Název pochází z latinského slova "classicus", což znamená "patřící k nejvyšší římské třídě", tedy v přeneseném významu "prvotřídní". Klasicismus se vyznačuje návratem k antickým ideálům krásy, harmonie a řádu. Umělci se inspirovali starověkým Řeckem a Římem a snažili se napodobit jejich umělecká díla. Klasicismus se projevil v různých oblastech umění, zejména v architektuře, sochařství, malířství a užitém umění.

Kulturně – historický úvod

Myšlenkový kontext

Klasicismus byl ovlivněn myšlenkami osvícenství, filozofického a intelektuálního hnutí, které zdůrazňovalo rozum, individualismus a pokrok. Osvícenští myslitelé věřili, že lidstvo může dosáhnout pokroku prostřednictvím vzdělání, vědy a kultivace rozumu. Klasicistní umělci se snažili vyjádřit tyto ideály ve svých dílech a vytvářet umění, které by bylo racionální, vyvážené a morálně povznášející.

Historické události

Klasicismus se rozvíjel v době významných historických událostí. V roce 1776 byla založena Spojené státy americké, což bylo inspirací pro mnoho evropských myslitelů a umělců. Ve Francii vypukla v roce 1789 Velká francouzská revoluce, která svrhla monarchii a nastolila republiku. Revoluce měla dalekosáhlé důsledky pro celou Evropu a ovlivnila i vývoj umění. V letech 1803 až 1815 probíhaly napoleonské války, během nichž francouzský císař Napoleon Bonaparte dobyl velkou část Evropy.

Periodizace

Klasicismus se obvykle dělí na tři hlavní období:

1. Raný klasicismus (přibližně 1750-1780): V tomto období se začínají formovat základní principy klasicismu, umělci se inspirují antikou a snaží se o racionální a uměřené vyjádření.
2. Vrcholný klasicismus (přibližně 1780-1800): Toto období je považováno za zlatý věk klasicismu. Umělci dosahují dokonalosti v napodobování antických vzorů a vytváří díla vyznačující se harmonií, rovnováhou a vznešeností.
3. Pozdní klasicismus (přibližně 1800-1830): V tomto období dochází k postupnému uvolňování klasicistních pravidel a k pronikání nových tendencí, jako je romantismus. Umělci začínají klást větší důraz na emoce a individualitu.

V českých zemích se klasicismus rozvíjel za vlády Marie Terezie a Josefa II. Byla zavedena povinná školní docházka, vydán Toleranční patent, který povoloval i nekatolická vyznání, a zrušeno nevolnictví, čímž poddaní nabyli svobody. Významnou událostí byla bitva u Slavkova u Brna v roce 1805, kde Napoleon Bonaparte porazil rakouská a ruská vojska.

Architektura

Náměty

Klasicistní architektura čerpala náměty především z antických chrámů a veřejných budov. Stavby měly vyjadřovat ideály krásy, harmonie a racionality. Časté byly monumentální stavby s jasně členěnými fasádami, sloupy a trojúhelníkovými štíty.

Formy

Klasicistní stavby se vyznačují jednoduchými geometrickými tvary, symetrií a pravidelností. Používají se antické architektonické prvky, jako jsou sloupy, pilastry, kladí, tympanony a kupole. Fasády jsou často zdobeny reliéfy s mytologickými nebo historickými náměty.

Technologie

Klasicistní architekti používali tradiční stavební materiály, jako je kámen a cihly. Velký důraz byl kladen na precizní opracování kamene a vytváření hladkých povrchů. Používaly se také nové technologie, například litina pro konstrukci sloupů a kleneb.

Příkladem klasicistní architektury je kostel La Madeleine v Paříži. Původně byl navržen jako památník napoleonských vítězství, ale později byl přestavěn na kostel. Stavba má podobu antického chrámu s mohutným sloupořadím a tympanonem. Sloupy mají kompozitní hlavice a jsou zdobeny kanelurami. Interiér kostela je inspirován barokním kostelem Il Gesù v Římě, což ukazuje, že klasicistní architekti někdy kombinovali antické prvky s jinými slohy.

Sochařství

Náměty

Klasicistní sochaři čerpali náměty především z antické mytologie a historie. Časté byly postavy bohů, hrdinů a významných osobností. Sochaři se snažili zachytit ideální krásu lidského těla a vyjádřit ušlechtilé vlastnosti, jako je odvaha, ctnost a vlastenectví.

Formy

Klasicistní sochy se vyznačují realističností, vyváženými proporcemi a klidnými postoji. Sochaři se inspirovali antickými sochami a snažili se napodobit jejich dokonalost. Často používali kontrapost, postoj, při kterém váha těla spočívá na jedné noze, zatímco druhá noha je uvolněná. Tento postoj dodává soše přirozený a živý výraz.

Technologie

Klasicistní sochaři pracovali především s mramorem a bronzem. Mramor byl oblíbený pro svou bělost a schopnost vystihnout jemné detaily lidského těla. Sochaři se snažili o co nejdokonalejší opracování kamene a vytvoření hladkých povrchů. Bronz byl používán pro větší sochy a pomníky.

Významnými představiteli klasicistního sochařství byli Bertel Thorvaldsen z Dánska a Antonio Canova z Itálie. Oba umělci vytvořili mnoho soch inspirovaných antikou a prosluli svým mistrovským zpracováním mramoru. Zajímavostí je, že klasicistní sochaři nevěděli o původní polychromii antických soch, tedy o tom, že byly původně barevné. Bílý mramor jim proto připadal jako estetický ideál.

Malířství

Náměty

Klasicistní malíři čerpali náměty především z antické mytologie, historie a literatury. Oblíbené byly výjevy z řeckých a římských bájí, portréty významných osobností a historické události. Malíři se snažili zachytit ideální krásu, ctnosti a morální hodnoty.

Formy

Klasicistní malby se vyznačují jasnou kompozicí, vyváženými proporcemi a precizní kresbou. Malíři kladli důraz na linii a tvar, barvy byly často tlumené a sloužily především k modelaci objemů. Častá byla trojúhelníková kompozice a rozdělení obrazu na několik plánů. Postavy byly zobrazovány v idealizované podobě, s důrazem na jejich fyzickou krásu a ušlechtilost.

Technologie

Klasicistní malíři používali tradiční techniky, jako je olejomalba, kresba a akvarel. Velký důraz byl kladen na přesnost kresby a modelaci objemů pomocí světla a stínu. Malíři studovali anatomii lidského těla a snažili se o co nejrealističtější zobrazení.

Významným představitelem klasicistního malířství byl Jacques-Louis David z Francie. Jeho obrazy často reagovaly na současné politické události a vyjadřovaly republikánské ideály. Příkladem je obraz Přísaha Horatiů, který zobrazuje výjev z římské historie, ale zároveň odkazuje na současnost. Obraz je rozdělen na dvě poloviny, muži vlevo jsou zobrazeni dynamicky, zatímco ženy vpravo působí unaveně a vláčně. Dalším významným malířem byl Jean-Auguste-Dominique Ingres, který proslul svými portréty a obrazy s orientálními náměty, jako jsou Harémy a Turecká lázeň. Španělský malíř Francisco Goya se od klasicistních ideálů odklonil a vytvářel obrazy s temnou a znepokojivou atmosférou. Proslul také svými grafickými cykly, jako jsou Caprichos a Hrůzy války.

Užité umění

Klasicistní užité umění bylo ovlivněno Napoleonovým tažením do Egypta a objevováním egyptských starožitností. Vznikl styl zvaný empír, který se vyznačuje použitím egyptských motivů, jako jsou sfingy, obelisky a zvířecí tlapy. Oblíbené byly také antické motivy, například vavřínové věnce, girlandy a medailony. Nábytek byl často zdoben bronzovými aplikacemi a doplňky ze zlaceného bronzu. Používaly se ušlechtilé materiály, jako je mahagon, eben a mramor. Barevnost byla střídmá, převládaly nebarvy (černá a bílá) v kombinaci se zlatou. Empírový styl se uplatnil v nábytku, interiérovém zařízení i v módě, zejména v oděvech ve stylu antických tóg.